Jak na vítěznou trefu ve finále juniorského šampionátu v St. John

Myslím, že už od prvních kempů jsme byli hodně silný tým

Matěji, začal bych úplně od začátku. Před turnajem se docela delší dobu skládala česká družina do 20 let. Jak to vypadalo z Vašeho pohledu? Byli jste silný tým?

Myslím, že už od prvních kempů jsme byli hodně silný tým a kvalita všech hráčů byla cítit. Ze všech kluků sršelo nadšení a chuť po vítězství. Vzhledem k tomu, že se nám v Bratislavě ani Sheffieldu nepodařilo zahrát si ani finále, byla motivace o to větší. Vidina, že to budou zase Slováci, kdo si zahraje finále s Kanadou, mně osobně připadala nepřípustná. Zároveň bych dodal, že jsme byli i velice dobrá parta kamarádů, což bylo možná klíčové. Nerad bych opomněl také realizační tým. Od začátku jsme směřovali k tomu, abychom byli co nejsilnější.

Došli jste až pro zlaté medaile. Byl to od začátku váš cíl? Jak moc velkou hodnotu tato medaile pro Vás a Vaše spoluhráče má?

Tohle je vlastně zajímavá otázka. Před mistrovstvím světa běželo na internetu heslo “Cesta na vrchol”. My jsme po Sheffieldu nevnímali nic než zlato jako pozitivní výsledek. Trenéři to z nás možná vycítili, a tak nám vštěpovali do hlav, že „cesta na vrchol“ nutně neznamená cesta ke zlatu, ale cesta k co možná nejlepšímu výsledku. Možná se snažili snížit tlak, který jsme na sebe vytvářeli sami. Nicméně za sebe chci říct, že něco jiného, než vítězství, mi nedávalo absolutně smysl. Proč bych jinak vůbec hrál hokejbal a na MS jezdil? My Češi obecně často rádi říkáme, že jedeme pro něco jiného. Ale to se jen skrýváme a pokrytecky nepřijímáme roli favorita, kterou na každé akci máme. Pro mě bylo důležité se té zodpovědnosti nezbavovat. Roli favoritů jsme myslím přijali a byli připraveni nést ji i s případným neúspěchem.

Jak moc specifické bylo hrát za mořem, a ještě k tomu v kolébce hokeje? Jak moc jste se s týmem těšil na tento vrcholný turnaj?

Dochází mi až zpětně, kde jsme byli a v jakém prostředí jsme turnaji hráli. Je štěstí, že jsem si to neuvědomoval tehdy, protože jsem si nedokázal úplně představit, jak silná Kanada doma bude. Asi mi to osobně pomohlo se ničeho nebát a hrát uvolněně. Faktem je, že zápasy na MS často v hráčích probudí to nejlepší. A Kanada doma byla opravdu velmi velmi silná. Jejich sebevědomí by chtěl mít každý hráč.

V základní části jste na začátek porazili Ameriku a Velkou Británii, avšak prohráli s Kanadou 2:3. Co vám souboj s domácím týmem prozradil před play off pavoukem?

V zápase ve skupině byla Kanada lepší než my v každém ohledu hry. My jsme ale měli šanci ten zápas vyhrát, a to bylo pro nás moc důležité. Ve hře nás zdržel gólman Míša Novák. Rozhodující nakonec bylo, že jsme neproměnili přesilové hry. Bylo ale moc dobře setkat se tak brzy s jejich rychlostí, protože to bylo pro nás opravdu překvapivé, přestože jsme se na tento fakt připravovali.

Takový zápas občas potká každého.

Poté jste však vyzráli na silné Slováky 3:7 a postoupili až do finále, kde jste se utkali opět s Kanadou. Jak zápas z Vašeho pohledu probíhal?

Takový zápas občas potká každého. Nám na začátku zápasu spadlo do jejich brány všechno, a to ještě tím stylem, že míčky končily nechytatelně ve vinglech brány. Pak už Slováci, hrající pod dekou, byli mnohem horší než my. My jsme zápas kontrolovali. Dařilo se nám navíc hrát chytře. Celkově jsme byli po všech stránkách vyspělý tým. Na juniorském levelu to nebývá zvykem. To se promítlo i do zápasu s Kanadou.
Finále bylo speciální. Osobně jsem se chtěl vyvarovat přemotivování, ale i bojácnosti. Řekl jsem si, že si jdu zápas užít, jakoby to byl benďák za barákem. Hlídali jsme si jejich hru. Nepouštěli je do rychlosti a chytře jsme využívali naše přednosti, což bylo herní myšlení, souhra a síla na balónku. Postupně oběma týmům ubývalo sil. Zápas začínal být emotivní. Během poslední třetiny a prodloužení už to bylo velmi nervózní a šlo o všechno. Každý na hřišti nechával takticky to nejlepší ze sebe. Když byla malá šance zaútočit, zkoušeli jsme to. Dali jsme i gól, který by nám titul zajistil. Sudí se kontroverzně přiklonil na stranu domácích a branku neuznal. Důležitá byla naše psychická síla. My jsme nepřipouštěli, že to nezvládneme. I přes neuznaný gól každý věděl, jak to skončí.

Vždy jste vedli, ale rozhodnout muselo prodloužení, kde jste hráli přesilovou hru. Vy jste dostal nabito a vše z pravého kruhu propálil. Jak moc velká euforie to byla?

Od doby, kdy jsem byl malý kluk a střílel jsem s obalem od paštiky nalepeným na tričku, jako fanoušek Hamé Zlín doma do okna, jsem si představoval, že hraju takový zápas. I o několik let později na hokejbálku v Poličce mi při tréninku hlavou běželo, že se hraje prodloužení finále MS. Když se to fakt odehrávalo ani jsem to neregistroval. Soustředění je moc velké. Po tom gólu, co jsme v prodloužení dali, jsem měl jeden z nejsilnějších pocitů, které mě při sportu v životě potkaly. Vybavuju si ten moment. Bylo to pro mě nádherný. V tu chvíli se zastavil svět. Měl jsem pocit dětské radosti. Vidět i zpětně na videu, jak každý do jednoho měl tuhle obrovskou a upřímnou radost ukazuje na to, jaká jsme byli parta.

O něco podobného se teď pokusí čeští hráči v Liberci. Sledujete aktuálně české juniorské výběry? Co říkáte na jejich šance na MSJ 2023 v Liberci?

Jasně, sleduju. Táta je trénuje a mě hokejbal vždycky zajímá. Myslím, že máme velké talenty. Ti kluci, co pojedou do Liberce hrát za Česko, jsou výborní hokejbalisté. Jako sport jdeme pořád nahoru a vychováváme výborné sportovce.

Co byste hráčům rád vzkázal jako střelec vítězného gólu z roku 2018, který zařídil zlaté medaile pro ČR? Co dovede tým na takovéto akci ke zlaté medaili?

Chtěl bych říct, že to byla parta všech hráčů, trenéři a maséři, kdo zařídil zlaté medaile pro Česko. Klukům bych rád vzkázal, ať si domácí šampionát užijí. Dále bych jim rád také vyjádřil podporu. Fandím jim. Ty velké zápasy jim jistě zůstanou v paměti. Ať to dopadne jakkoliv, je to důvod, proč hokejbal hrajeme.