Technický ředitel ISBHF Nemček: O video rozhodčím i inovacích v pravidlech aktivně diskutujeme

Jak hodnotíte kvalitu organizace i kvalitu zápasů na turnaji?
Je všeobecně známe, že akce pod hlavičkou ISBHF organizované v Česku, Slovensku a ve Švýcarsku mají vždy vysokou organizační kvalitu. Klobouk dolů před organizačním výborem – Martinem Komárkem, Jiřím Cíchou, Jakubem Černým a všemi dobrovolníky, kteří předvádějí náramnou práci, což ulehčuje sportovní část a práci ISBHF, protože se můžeme soustředit jen na naši úlohu. Mohu jen pochválit vše, co bylo připravené. Home Credit Aréna, diváci jsou skvělí. Takový šampionát patří na tři stadiony – měli jsme zde pět kategorií a šestá měla development turnaj. V neděli zde bylo 34 týmů, což je skvělé. Jde o podstatnou věc pro náš sport, aby se zapojili právě mladí, na něž je šampionát zaměřen.

Jste šéfem panelu, který vybíral All-star týmy a MVP turnaje, tudíž předpokládám, že jste viděl valnou většinu zápasů. Kdo pro vás osobně patřil mezi hvězdy a objevy?
Mám velký přehled o slovenských i českých hráčích. Ve slovenském svazu působím jako člen sportovně-technické komise, která řídí extraligové soutěže. V Česku zase bydlím, pracuji a hraji hokejbal ve 2. lize. Proti některým borcům, kteří hráli v Liberci, jsem měl čest i nastoupit, protože hrají za B-týmy. Například Honza Čejka nebo Samuel Kucharčík. U českých a slovenských týmů se mi jen potvrdilo, jak to jsou skvělí hokejbalisté. U kategorie do 23 let šlo prakticky už o mužský hokejbal na profiúrovni. Tři až pět kluků z obou týmů už jsou hotoví hráči pro mužské týmy. Pak zde byl Connor Roullete, autor „michiganu“, draftovaný hráč Dallasem Stars ze 4. kola. To jsou všechno jména, která potvrdila svou sílu. Stejně tak Jordan Albright, to je skvělý hráč. Z mladších kategorií jsem moc hráčů neznal, ale postupně je vidím hrát a je jasné, že jde o budoucí hvězdy hokejbalu.

Na turnaji jste byl taktéž šéfem Disciplinární komise ISBHF a stojíte za všemi rozhodnutími, která na turnaji padla. Tím nejvíce medializovaným byl trest na dva zápasy pro Samuela Hrivnáka za kopnutí do hlavy v závěru semifinále U20 mezi Českem a Slovenskem. O jak náročné rozhodování šlo a co by mělo vzkázat hokejbalové komunitě?
Nerad o tom mluvím veřejně, ale když jste se zeptal, nebudu se tomu vyhýbat… V disciplinárním panelu je nás více, jsou zde zástupci takřka všech účastnických zemích. Rozhodnutí byla prováděna vždy na základě svědectví rozhodčích a osob v pozici game officials. Skvělé je, že jsme měli dispozici i video, které pomohlo ke spravedlivějšímu rozhodnutí. Zákroky, které byly ještě v zápase nebo až po jeho konci vyhodnoceny jako tresty ve hře, se automaticky stávají předmětem disciplinárních řízení.

Nerad dělám rozhodnutí, které znemožní hráči odehrát finále mistrovství světa. Je to vždy vrchol kariéry. Ale Samuel nám nedal na výběr. Všichni to viděli veřejně. I diváci v televizi. Bohužel. Museli jsme se k tomu postavit v duchu pravidel. Toto bylo více medializované rozhodnutí, ale měli jsme cirka pět nebo šest dalších. Udělovali jsme stopky či podmínečná varování takřka ze všech týmů pro hráče i trenéry. Nešlo jen o Slovenko a jednostranné rozhodnutí. U Hrivnáka šlo o nešťastný moment, nemělo se to stát. Hráče to velmi mrzí, mě taktéž. Nebylo to příjemné rozhodnutí, ale bylo to potřebné, abychom vyslali jasný signál, že takové jednání není tolerovatelné.

U tohoto faulu bylo nejspíš specifické, že faul viděli diváci i v hale na multimediální kostce v opakovaném záběru. Neuvažujete o změnách v pravidlech a zavedení videosudího podobně jako třeba na dospělém MS v Pardubicích 2017? Nebo třeba nějakou coach challenge coby obdoba v ledním hokeji?
To je velmi dobrá otázka. V roce 2017 šlo o rozhodnutí následované po chybně uznaném gólu, kdy ale míček trefil pouze horní tyč. Tentokrát by to nebyl dobrý krok a zkusím to čtenářům vysvětlit. Pro video nestačí jen záběry z on-line streamu. Letos jsme věděli, že přijede štáb České televize s profesionálním vybavením, které nám může poskytnout více závěrů, než uvidí diváci. A proto jsme mohli zavést tzv. video goal judge. V pravidlech je přesně stanoveno, v jakých situacích může zasáhnout. A tresty v něm nejsou. Nicméně ano, na základě toho, co se stalo v semifinále U20 jsme začali diskutovat o tom, že rozšíříme možnosti podobně jako v hokeji. Pokud y hrozil za zákrok na ploše vyšší trest než trest ve hře, rozhodčí by měli právo konzultovat věc s videem. Máme to zapsáno v notýscích a bude to věc k diskusi. Má to i druhou stranu. Ne každý šampionát má takto skvělé pokrytí. Provést takovou změnu vyžaduje po pořadatelských zemích umožnění videorozhodčího. Videostream z YouTube ale nelze komparovat s šesti nebo osmi profesionálními kamerami se střižnou. Protože závěr musí být hned, nemůžete 20 minut čekat na verdikt. Určitě to budeme řešit, ale není to tak jednoduché a bude to záležet i na organizátorech.

Budete promýšlet i nějaké další inovace v pravidlech? V komunitě se hodně mluví o variantě hokejbalu 3x3 a 4x4, který se snaží o expanzi do Evropy. Promýšlíte o podobných krocích, které by mohly teoreticky zpříjemnit fanouškovský zážitek z hokejbalu? Ve fotbale či hokeji v poslední době probíhá dynamický rozvoj pravidel snažící se právě o zvýšení diváckého zájmu…
Na konferenci ISBHF se o tom dost mluvilo. Já coby technický ředitel jsem ovšem vázán tím, na čem se usneslo předsednictvo a každoroční valné shromáždění federace. Nicméně samozřejmě se o tom aktivně debatuje. Je snaha přinést hokejbal do dalších zemí, kde není členská základna tolik široká. A nemají hřiště na pětkový hokejbal. ISBHF nechce bránit v rozvoji: Tohle je cesta, jak pomoci méně rozvinutým zemím. Nejen co se týká formátu, ale i webinářům, vysláním odborníků. Podobně jak maďarský trénink koučovaný Georgem Gortsosem. Kluci se mnohé naučí, zažijí jiný styl trénování. Toto je cesta. A s tím mohou přijít i nové formáty.

Jste silně integrován i do slovenského hokejbalového hnutí. Jak dokázalo zregenerovat po covidu?
Jsem mile překvapen, jak vysoko je na tom hokejbal na východním Slovensko a hlavně tamní práce s mládeží. Nechci jmenovat, na někoho bych zapomněl. Je tam mnoho bláznu, srdcařů do hokejbalu. Bez nich by to nešlo. Krásně se na to dívá, protože ještě nedáno se povídalo, že s mládeží pracuje jen šest nebo sedm klubů. Začíná se rozšiřovat členská základna, extraliga patří mezi nejlepší ligy na světě. Je to poznat na světových šampionátech, kdy i na to, jak jsme malý národ, patříme ke světové špičce. Není to jen o tom, že máme dvacet dobrých reprezentantů. Je nutné vychovávat i další generace a s tím se začalo něco dělat. V roce 2020 nastoupilo nové vedení. Je mu nutné dát prostor aplikovat své vize. Jde to podle mě lepším směrem než před pár lety.

Patříte dlouhá léta mezi hlavní organizátory Országh Cupu. Největšího hokejbalového turnaje v Evropě. V jaké je kondici a kde ho vidíte za pár let?
Před měsícem jsme měli čtrnáctý ročník, přijelo 30 týmů. V rámci přípravy i slovenská U20 a U23. Byla to pro ně nejlepší možná příprava. Jsem moc rád, že turnaj má takový kredit a kvalitu, protože reprezentace turnaj ani nevyhrála. Jezdí nám mistři světa, hráči ze slovenské extraligy. Snažíme se to termínově přizpůsobit i hokejistům. Jsem nadšen, že se stává mezinárodním. Moje pozice z ISBHF mi umožňuje komunikovat s ostatními zeměmi i kluby. Každý, kdo se zúčastnil, tak určitě přizná, že jde o celospolečenskou akci. Druhý rok po sobě jsme byli vysíláni RTVS. Sledovanost byla podobná jako hokejová extraliga. Coby organizátoři to chceme posouvat stále dále. Musíme do budoucna posílit zejména personální zastoupení, rozpočet už narostl do výše jednoho milionu českých korun.