V autonomních kamerách vidím budoucnost, říká funkcionář a rozhodčí Jiří Cícha

Jak byste zhodnotil kvalitu organizace turnaje?
Když začnu od začátku, tak bylo potřeba postavit kvalitní organizační tým z lidí, kteří už podobné turnaje zažili. Kvůli absenci lidí, jenž organizovali Evropský pohár juniorů v Pardubicích, jsem byl nucen obvolat lidi, které znám z jiných extraligových hřišť. Máme tu spoustu lidí z Hostivaře, Kladna a jiných míst. Co se týče hodnocení, tak vždy se dá něco zlepšit. Nějaké chybky nastaly, ale nejednalo se o takové, které by měly vliv na chod turnaje. Ve výsledku mohu říct, že jsem s každým naprosto spokojený. Pevně věřím, že se potkáme i na dalších šampionátech a posuneme naši spolupráci o level výš.

Na české pořadatelství chodí řada chvály, jako tomu bývá každoročně na takovýchto akcích. Přesto jste zmínil nějaké chyby, tak jaké věci byste udělali příště jinak?
Co se týče chyb, tak každý šampionát nějaké má, záleží na jejich charakteru. Samozřejmě teď už vím, že bych změnil proces komunikace směrem k nasazovaní určitých lidí do určitých zápasů. Ty chyby víceméně pramenily z neznalosti prostředí nebo z neznalosti technického vybavení daného hřiště. Negativní ohlasy jsem zaznamenal i z publika. Samozřejmě pokud se jednalo o relevantní problém, tak jsme se ho snažili vyřešit ještě během šampionátu, aby se podobné situace neopakovaly. Pokud se daný problém nedal ovlivnit přímo během turnaje, tak se budeme soustředit na to, aby se neopakoval během těch příštích.

V jeden den přišlo do Home Credit Areny přes 2000 návštěvníků. Jaká to pro vás byla satisfakce vzhledem k tomu, že se jednalo o jeden z vašich předturnajových cílů?
Nemůžeme to porovnávat se seniorským mistrovstvím světa, ale za mě je to parádní číslo s ohledem na to, že se jednalo o juniorský šampionát. Když člověk stojí jako organizátor v boxu a kontroluje, zda lidé dělají vše správně, a za zády má 2000 lidí, kteří fandí, tak vám z toho naskočí husí kůže.

Novinkou byly streamy pomocí autonomních kamer. Jak si je pochvalujete?
Testovali jsme to před mistrovstvím světa na hřišti v Dobřanech, kde byly k dispozici první záběry pro AI. Díky tomu jsme mohli s dodavatelem vyjednat lepší vizualizaci, aby to bylo z těch streamů lépe vidět. Pro autonomní kamery jsme se nakonec rozhodli kvůli problému umístění kamery ovládané člověkem na hřišti Svijany 2. Kolem plochy totiž není moc prostoru, kde by mohla být kamery umístěna, respektive by kamera byla příliš blízko a nebylo by toho moc vidět.

Někteří lidé měli výhrady vůči paywallu. Mohl byste nám prozradit, proč tomu tak bylo?
O umístění paywallu rozhodovala užší skupina lidí. Nakonec jsme se takto rozhodli, protože streamy z různých jiných sportů bývají naprosto běžně zpoplatněné. Dobrým příkladem je například Oktagon. Někteří oponovali, proč nebyly streamy na O2 TV, aniž by si uvědomili, že i to je placená televize. My se nakonec domluvili s ČT sport, kde od pátku do neděle běžely všechny streamy a byly i komentované, což bylo za mě opravdu báječné.

Vy jste na turnaji působil také jako rozhodčí. Vidíte budoucnost autonomních kamer i s ohledem na kontrolu hry pomocí videa, například pro využití coach challenge?
Pokud se autonomní kamery zavedou, tak coach challenge je stejně věc, která musí být mnohem více propracovaná a promyšlená. Každopádně pro rozhodčí je hrozně těžké zachytit všechny situace, které se na hřišti odehrají. Proto věřím, že by to zlepšilo kvalitu hru a pomohlo by to i hráčům. Ovšem záleží na tom, jak dlouho by trvalo osadit všechna extraligová hřiště těmito kamerami. Já osobně jsem ale rozhodně pro.

Co tento turnaj může přinést české hokejbalové komunitě? Může pomoci libereckému hokejbalu nalákat nové mladé hráče a hráčky?
Liberec jsme vybrali, protože HBC Liberec se znovu začíná dostávat do českého hokejbalového povědomí. On tu dřív hokejbal fungoval ve velkém, ale pak vymizel. I díky tomu jsme nakonec vybrali Liberec jako pořadatele, protože chceme zvýšit popularitu tohoto sportu i zde a pomoci místnímu klubu v růstu. Věřím, že šampionát tento cíl splnil.

Jak jste si užil turnaj z pohledu mezinárodního sudího?
Tohle bylo mé první mistrovství světa, na které jsem čekal tři roky. Původně jsem měl poprvé jet na turnaj, který se měl konat ve Švýcarsku, jenže přišel covid a nic se samozřejmě nehrálo. Pak se měl turnaj konat na Slovensku, ten se nakonec taky zrušil. Plnohodnotné mistrovství světa juniorů jsem tedy zažil až letos. Celou sezónu jsem dělal vše pro to, abych se sem dostal, nebylo to vůbec jisté. Vyšlo mi to parádně, protože jsem pískal podruhé za sebou čtvrté rozhodující finále extraligy, což už jsem si říkal, že by to mohlo klapnout. Jsem moc rád, že jsem tu mohl být, odpískal jsem si myslím těžká utkání. Například derby Kanada versus USA. Oba tyto celky hrají hodně silový hokejbal, tudíž je pro rozhodčího těžší se rychle rozhodovat, co faul je a co ne. Rozhodně jsem za tuto příležitost vděčný.

Stala se vám zde i jedna kuriózní situace. Stal jste se hrdinou sociálních sítích, když jste byl nešťastně podražen jedním z hráčů. Zažil jste někdy něco podobného?
Za tu dobu co pískám hokejbal, tak jsem jednou dostal hokejkou hned po buly. Ale abych se vrátil k tomu zákroku. Většinou když je rozhodčí sražen, tak je to z důvodu jeho špatného postavení. Já se bohužel v tu chvilku nemohl volit jiné postavení, neboť kanadský hráč běžel z pravé strany a stínovali ho tři hráči Slovenska. Já v tu chvíli musel zrychlit tempo, abych viděl případný faul, který také nastal. Ovšem pak už jsem se nestihl vyhnout srážce. Hráči to však nejde vyčítat, protože koukal celou dobu na branku, tudíž mě nemohl vidět. Sám se dokonce přišel i po zápase omluvit, z čehož jsem měl radost. Co se týče mého zdravotního stavu, tak momentálně mě pouze bolí záda, jinak jsem víceméně v pohodě.