Velký rozhovor s Martinem Komárkem: O povedené organizaci i pozitivech pro český hokejbal

Osm dní plné stresu. Jak jste unaven, kolik jste toho naspal?
Spal jsem relativně dobře a relativně normálně, jak to u mě bývá zvykem. Samozřejmě, určitě bych zapíral, kdybych se snažil tvrdit, že v té první půlce šampionátu, zejména dny, jako byly úterý, středa a pátek, kdy toho bylo poměrně dost. Najížděly nám týmy a rozjížděly jsme velkou halu, takže to bylo hektické. Myslím si, že díky velké ochotě místních pořadatelů, dobrovolníků, organizátorů jsme všechno zvládli a na mém spánkovém deficitu se to nějak neprojevilo.

Máme poslední den turnaje, můžete už trošku bilancovat a hodnotit. Jak jste spokojen s organizací turnaje, ale i s kvalitou zápasů?
S organizací turnaje jsme si dali za cíl, že bychom do ochozů chtěli přilákat diváky. Chtěli jsme je pobavit. Myslím, že se to podařilo nejenom na Home Credit Aréně, ale i na Svijanské aréně. Dokazují to i reakce místních, kteří neviděli takto zaplněnou Svijanskou arénu od té doby, co funguje ve formátu dvou hal. A to že se nám podařilo na finálový den dostat přes dva tisíce návštěvníků, ať už z řad přímých diváků, co si zaplatili lístky, nebo akreditovaných týmů, co byli fyzicky na hale. To je taktéž neuvěřitelné. Lidé se bavili, byla velmi dobrá nálada, k čemuž přispíval i DJ a kostka. To jsou určitě věci, za nimiž se rádi ohlédneme. Co se týče kvality zápasů, myslím si, že na velmi vysoké úrovni byla většina zápasů v kategorii do 23 let. Velmi hezká jsou utkání děvčat, která jsou velmi vyrovnaná a čtyři nejlepší týmy si to skutečně rozdávají mezi sebou o každý souboj, každý výsledek. A co se týče sportovní stránky, bylo velmi zajímavé vidět zabudovávání maďarského týmu, který sem přijel na development program a lepšil se zápas od zápasu. Kdyby se hrálo ještě o den nebo dva déle, tak své soupeře potom určitě porazil.

Zmínil jste dva tisíce diváků během jednoho dne v Home Credit aréně, na juniorském hokejbale to nebývá až takovým zvykem. Co k tomu úspěchu vedlo? Marketing, zájem hokejbalové komunity v Česku nebo něco navíc?
Myslím si, že to bylo hodně drobných věcí dohromady. Jednak bylo mistrovství po dlouhé době v novém formátu se zámořskými týmy, po covidu byl hlad se na to kouknout. Zároveň to byly atraktivní zápasy. U23, tam je spousta hráčů, kteří si zkusili i seniorské mistrovství. Utkání měla svou velmi vysokou kvalitu, to byl také důležitý faktor. Termín, kdy začínaly prázdniny, lákal fanoušky taktéž. Hodně nám v rámci lokálního marketingu pomohli organizátoři z místní haly a klub Bílých Tygrů. Díky nim dorazili i místní. Tyto dílčí věci se pospojovaly ve větší celek. Pokud se baví na zápase U23 přes dva tisíce diváků a pošle vám ředitel České televize pan Hozák velmi zajímavé výstupy z toho, kolik lidí se dívalo na přenosy v konkurenci s Tour de France, jsou to všechno čísla, se kterými můžeme být spokojeni.

Zmínil jste spolupráci s Bílými Tygry. To je velmi zajímavá kooperace. Spolupracovali jste i s dalšími sportovními kluby z Liberce. Není toto cesta pro hokejbal – navázat větší spolupráci s hokejovým svazem?
Za mě představují Bílí Tygři takovou výjimku, jak dobrá ta spolupráce může být. Mohu hodnotit z jiných šampionátů, kde jsme to také pořádali v areálech hokejových klubů a tam jejich zájem o akci prostě nebyl takový. Jestli to je nějaký milník, že se něco zlomí a hokejové prostředí nebude vnímat hokejbal jako konkurenci, ale jako sport, který takzvaně bere děti, což si myslím, že v reálu tak není? Uvidíme... Protože víc menších dětí jde hrát florbal, než že by šli na hokejbal. Tu konkurenci z pohledu ledního hokeje bych směřoval spíše k florbalu. Jakým přístupem k tomu Bílí Tygři přistoupili, z pohledu marketingu, ať už z exhibičního utkání, které jsme měli možnost sehrát, z pohledu jejich fanklubu, to musím říct, že jsme ještě na žádné akci nezažili a chtěl bych jim za to moc poděkovat.

Mluvili jsme o pozitivech, ale zkusme i trošku kritičtější hodnocení. Je něco, co byste zlepšil nebo udělal jinak?
Z těch stěžejních věcí jsme asi možná mohli udělat doprovodný program trochu širší. Nečekali jsme, že přijde tolik fanoušků. Předpokládali jsme, že návštěvnost bude velká, ale nečekali jsme takovou. Mohli jsme doprovodný program dělat už od pátku – koncert, vystoupení nějakého umělce a udržet diváky ve fanzóně delší dobu. To jsme na větších mistrovstvích, jako bylo mistrovství v Pardubicích, dělali.

Velkou novinkou turnaje byly autonomní kamery, které byly na každém z hřišť, jak na Svijanské aréně, tak v Home Credit Aréně. Je to věc, kam hokejbal posunout, že by bylo streamování pomocí autonomních kamer bez využití lidské síly nasazeno i do nejvyšších soutěží, mužské, ženské nebo i mládežnických?
Je to jeden z velkých přínosů, které jsme se snažili na tomto mistrovství nechci říct vyzkoušet, ale už aplikovat v praxi. Se společností Perinvest Group, která je dodavatelem této technologie, jsme už v průběhu jara testovali umělou inteligenci pro hokejbal, pohyb hráčů, reakci míčku na hokejbalovém hřišti v Dobřanech. Výstupy byly velmi pozitivní a jsme moc rádi, že se tady technologie uplatnila v plné míře. Do budoucna bychom byli rádi, kdyby se mohla rozšiřovat na všechna hokejbalová hřiště, protože v ten moment jsme tím schopni zajistit stream z jakéhokoliv utkání, který se v ten moment na hřišti děje, což může vést nejen ke zkvalitnění práce trenérů, ale ke zkvalitnění práce ligové komise s řešením disciplinárních provinění nebo práce rozhodčích. A může to být možný směr, jak dostat utkání do mediálního prostoru mnohem víc a získat o nich větší povědomí.

Byl jsem na mnoha mezinárodních sportovních akcích jako novinář a přijde mi, že je na tom hokejbal v porovnání s mezinárodní konkurencí velmi dobře. Bylo to tak v Pardubicích, České Třebové, ve Zlíně i v Přerově. Čím to je? Je hokejbalová komunita hodně pospolitá, je to rodinnou atmosférou, nebo v čem tkví kouzlo organizace, že ji zvládnete naprosto bezchybně a i mnohé týmy dle našich ohlasů jsou velmi spokojené tady v Liberci?
Zaprvé, u nás lidé hokejbal milují. Hlavní hodnota jsou emoce a láska ke sportu. Lidé chtějí pro týmy připravit prostředí co nejlepší a v organizaci se chtějí ukázat, ať už jde o mistrovství, kam přijde přes sedm a půl tisíce diváků, nebo o mistrovství, kam přijde přes dva tisíce diváků. Nebo konče Světovým pohárem, kam přijde sedm set diváků. Myslím, že hokejbalová komunita má ten sport ráda. Druhý faktor je, že mistrovství v Pardubicích , které jsme tvořili s velmi mladými lidmi, nám vytvořilo skupinu lidí, kteří to prostě umí a dělají už několikátou akci po sobě. Mají zkušenosti, které jen replikují. Což jde myslím znát. Je to o hodně snadnější s nimi spolupracovat. Hlavně bych chtěl dobrovolníkům a pořadatelům poděkovat za to, s jakou ochotou ke všem věcem přistupovali, protože to je věc, která tady v zákulisí oscilovala. Jeden den byl problém s lístky, vypadl systém Ticketportalu. Dobrovolníci koupili divákům lístky ze své karty a vyřídili si s nimi platbu poté jiným způsobem, to nebývá zvykem na dalších akcích. A takto bych mohl jmenovat dál, od problémů, že na šatně zlobí zásuvka nebo že je potřeba zajistit ventilátor. Nesetkal jsem se s žádnou situací, že byl někdo z pořadatelů nebo organizátorů přistupoval k nějaké práci s pasivitou. Ochota a snaha jakoukoliv věc vyřešit a vyřešit ji rychle a ke spokojenosti účastníka mistrovství, to je podle mě věc, kterou lidi vycítí a vytváří tady atmosféru, která buduje spokojenost.

Pojďme ke konsekvencím turnaje, které mohou pomoci hokejbalovému hnutí. Umístili jste dějiště šampionátu do Liberce, což není úplně typické hokejbalové město, ale spíše hokejové nebo fotbalové. Myslíte si, že i tohle může pomoci libereckému klubu i regionu v pozvednutí hokejbalové úrovně?
Byl to jeden ze tří cílů, které jsme měli, a jeden ze tří důvodů, proč jsme si Liberec vybrali. Chtěli jsme ho dát do místa, kde je klub aktivní, pracuje s dětmi a mládeží, ale třeba potřebuje trošku pomoct s nějakým impulsem, aby se v tom městě, s konkurencí dalších sportů, mluvilo o hokejbalu víc. Myslím si, že se to podařilo minimálně na úrovni politiků a partnerů, na povědomí magistrátu v Libereckém kraji. Hokejbal je tam teď zapsán úplně jiným písmem, než před šampionátem a má úplně jinou pověst. Klub potřebuje pomoci třeba i s dokončením rekonstrukce hřiště a jestli tento šampionát bude jeden z faktorů, který k tomu přispěje, samozřejmě budeme rádi. To, co to přinese na hráčské základně, se dozvíme až v září nebo říjnu. Klub bude dělat nábory a bude těžit z toho, že tu byl šampionát. Co se týče toho, proč hrajeme zrovna v Liberci, šampionát to ukázal. Je to stadion, který je unikátní tím, že jsou na malém prostoru tři plochy a velké množství hotelů, kde je možné týmy ubytovat. Ač jsme trochu pochybovali o kvalitě Svijanské arény, ukázalo se, že takovýto stadion nikde v republice není. To, co jsme potřebovali pro takové množství týmů je dostačující a unikátní.

Zmínil jste tři cíle, které byly ty další dva, které měl šampionát přidat i třeba hokejbalovému hnutí?
První cíl byl pomoct klubu, druhý cíl byl, že jsme chtěli získat minimálně jednu zlatou medaili, což se nám povedlo měrou vrchovatou. A tím třetím bylo překonat návštěvnost přes dva tisíce lidí v Home Credit Aréně. Z těchto indikátorů, které byly přesně měřitelné, se nám zatím všechny splnily.

Uvažujete pořádat další podobnou akci v České republice? Myslím si, že ISBHF je s vámi hodně spokojená.
Samozřejmě k nám týmy jezdí rády, jsou tu spokojené, a my také akce rádi organizujeme. Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Máme pořadatelství mistrovství světa seniorů pro rok 2026, což je pro nás top významná akce, kterou i v této fázi připravujeme. Samozřejmě, že se na setkání zemí objevilo i to, jestli bychom se neucházeli o pořadatelství akce pro rok 2025. Budeme to zvažovat a uvidíme, jestli se do toho přihlásíme, nicméně teď nemůžu mluvit sám i za ostatní kolegy, kteří by měli mít prostor se k tomu vyjádřit a říct svůj názor. Uvidíme, nicméně nemůžu nic konkrétního slíbit.

Pojďme ještě k nadčasovým tématům. Hokejbal stejně jako ostatní sporty zregeneroval po covidu, jak jste spokojen s aktuálními členskými stavy v jednotlivých klubech v republice?
Co se týče období po covidu, stále se potýkáme s takovou generační obměnou v mužských soutěžích. To je určitě věc, která je pro nás hodně složitá. Musíme na tom určitě ještě zapracovat, to vidím jak rezervu. Co se týče dětí, už v minulém roku jsme zaregistrovali nárůst nových registrací do úrovně před covidem, dokonce to bylo myslím o deset procent více nových dětí, což nám dělalo radost, když jsme tato data dávali s kolegou Tomášem Březinou dohromady. Čísla z průběhu letošního roku já neznám, protože jsme byli i s kolegy hodně vytížení přípravou tohohle mistrovství. Věřím, že tento turnaj může být pro velký zářijový nápor, který připravujeme, nějakým impulsem, minimálně tady na Liberecku.

Proč by měl rodič přihlásit své dítě do hokejbalového klubu?
Hokejbal může dát dětem pohyb na čerstvém vzduchu a kolektiv, partu lidí, kteří mají ten sport rádi a snaží se ho dělat lidsky v amatérském prostředí, ale na co nejprofesionálnější úrovni. To si myslím, že je hokejbal. Hokejbal je prostě snaha pracovat s dětmi na co nejvyšší úrovni, přesto, že to všechno dělají rodiče, tatínkové a dobrovolníci ve svém volném času po večerech. Za to si jich budu vždycky vážit, bez nich bychom nikdy mládežnickou základnu neměli takovou, jakou ji máme teď.