Generální sekretář ISBHF David Tor: Cílíme na rozvoj v Evropě

Davide, jak byste zhodnotil dosavadní průběh mistrovství světa juniorů a juniorek v Liberci?
Já osobně i celá Mezinárodní hokejbalová federace ISBHF jsme celkově s organizací šampionátu velmi spokojeni. V podstatě veškeré akce, které se konají na území Česka a pořádá je Českomoravský svaz hokejbalu společně s námi, je velmi dobře zorganizovaná. Co se mi na tomto mistrovství líbí nejvíc, je fakt, že jsme se konečně vrátili po pandemii ke standardnímu formátu a je vidět, že se na to všechny týmy těšily. Panuje tady skvělá rodinná atmosféra a hráči sami se tu snaží navazovat nové kontakty. Z toho tu mám asi největší radost.

V jakém stavu se teď nachází světový hokejbal? Roste členská základna a počet zemí, ve kterých se hokejbal hraje?
Tuto otázku bych asi rozdělil na dvě části. První část je to, kde se nacházíme my jako mezinárodní organizace, a druhá část je potom to, kde se nachází hokejbal jako takový. My jako ISBHF jsme teď v takové situaci, že se musíme vydat na cestu, kdy umístíme ty správné lidi na správná místa, abychom pomohli rozvoji hokejbalu v jednotlivých zemích. Zatím jsme v tom nebyli v evropských zemích tolik úspěšní, ale snažíme se to v poslední době hodně napravit a jedním z výsledků naší snahy je pak právě účast Maďarska na tomto šampionátu. Tento pomalý a postupný rozvoj se budeme snažit co nejvíce urychlit. Co se týče hokejbalu jako takového, členská základna roste i neroste v závislosti na tom, o jaké zemi se bavíme. Samozřejmě, naší velkou snahou je mít ve federaci co nejvíce evropských zemí, ale nejvíce nám členská základna roste zatím v Kanadě a v Americe.

Jak hokejbal ovlivnila pandemie Covidu-19? Měla hodně negativní efekt na sport?
Musím říci, že ano. Hokejbal je v podstatě plně amatérský sport, nemáme žádné profesionální soutěže. Když vypukla pandemie, tak se všechny naše soutěže buď přerušily nebo úplně zrušily. První rok se vrcholné akce dohrávaly pouze na Slovensku, ve všech ostatních zemích se hokejbal zastavil. Mělo to obrovský dopad i na juniorské soutěže a účast dětí. Jejich návrat k hokejbalu po té dlouhé pauze byl pak poněkud komplikovanější. Mělo to na nás dopad jak v jednotlivých zemích, tak mezinárodně. Organizace našich akcí v zemích, kde platily různé restrikce, byla velmi složitá, často nemožná. Platila například omezení pro cestování ze země do země, protože jsme amatérský sport a nedostáváme výjimky, jaké dostávaly profesionální sportovci, kteří mohli soutěžit v nějaké bublině. My jsme si takovéhle věci nemohli dovolit, takže teprve rok 2022 a nyní rok 2023 je plným návratem do období před pandemií a bohužel nás to trochu zastavilo a uškodilo nám to.

Jak pracujete na tom, aby se zvýšil počet zúčastněných zemí na světových šampionátech?
Jak už jsem zmínil, naším hlavním zájmem je teď rozšiřovat počet evropských zemí. Pracujeme na tom s Maďarskem a další významnou zemí je Finsko, které mělo velký úspěch na mistrovství světa v hokejbale v Košicích v roce 2019. Finsko už dává dohromady mládežnický výběr a na národním mistrovství představil výběr do 16 let. Rádi bychom tyto dvě země měli na juniorském šampionátu rozšířili počet zúčastněných zemí na osm. Pak bychom s pomocí našich silných evropských federací postupovali dále. To je klíčem k úspěchu a postupně na tom začínáme pracovat.

Jak velkou konkurencí je pro vás hokejbal tři na tři, případně čtyři na čtyři nebo třeba florbal?
Neřekl bych, že hokejbal tři na tři nebo čtyři na čtyři je pro nás konkurencí. Naše členské federace mají formáty tři na tři i čtyři na čtyři a rozhodli jsme se na mezinárodní úrovni hrát predominantně pět na pět. Co v ISBHF ovšem hodně řešíme, je kde tyto turnaje pořádat a jak je pořádat. Jsou to často regionální záležitosti, v některých zemích je silnější jeden formát než druhý a předtím, než uděláme nějaký krok, tak je potřeba to pořádně naplánovat. Neberu to jako konkurenci, ale spíše to beru jako příležitost pro ISBHF jako takovou.

Co se týče florbalu, jsou to samozřejmě podobné sporty, nicméně florbal je velmi výrazně evropská záležitost, jakkoliv vnímám, že tam jsou pokusy o globalizaci, z nichž se některé daří. Pro nás je to spíše o tom, jak propojit hokejbal s ledním hokejem. Jsou to velmi podobné sporty a společně s IIHF jsme měli v minulosti nějaké společné aktivity. Například kanadská hokejbalová federace velmi úzce spolupracuje s Hockey Canada, stejně tak to propojení existuje v USA. Propojení hokejbalu jako doplňku ledního hokeje, je podle mě ta cesta dopředu.

Velký boom florbalu teď prožívá Švýcarsko, kde se konalo mistrovství světa ve florbale. Jak vidíte situaci tam? Nemáte pocit, že se ve Švýcarsku dostává hokejbal trochu do defenzivy?
Neřekl bych úplně do defenzivy, řekl bych spíše do stagnace. Když jsme se bavili o pandemii, tak Švýcarsko je země, která tím utrpěla nejvíce, protože tam se nedohrály soutěže dva roky v řadě. Mělo to tam obrovský dopad na mládežnickou základnu. Švýcarsko se z toho bohužel postupně dostává doteď, nicméně je tam potřeba personální zajištění, které ten sport trochu posune dopředu a přiblíží ho mládeži. Sám Christoph Curchod, člen předsednictva ISBHF za Švýcarsko, to komentoval tak, že v současné době je potřeba tam hokejbalem pohnout kupředu. Myslím si, že mistrovství světa, které se bude konat ve švýcarských městech Vispu a Rarónu, může být právě takovým katalyzátorem.

Jak fungují vaše rozvojové programy v dalších hokejových zemích, například ve Švédsku, Německu či Rakousku?
Ve Švédsku je to trochu komplikovanější tím, že je to velmi silná florbalová země a hokejbal v ní nemá žádnou tradici. Co se týká Rakouska a Německa, ti jsou členem Mezinárodní hokejbalové federace, ačkoliv ne tak aktivní, jako bychom chtěli. Rádi bychom přivítali jejich juniorské týmy na světových šampionátech a věříme, že pro tyto dvě federace může být šampionát ve Švýcarsku zajímavým impulsem pro rozvoj v těchto zemích. Vzhledem k podobnosti jazyka je právě Švýcarsko důležitým spojencem, aby se hokejbal v těchto zemích rozvíjel.

Jak velkým tématem je pro vás ženský hokejbal? Roste vám členská základna? Jaké děláte rozvojové programy a co děláte proto, aby se počet žen a dívek hrajících hokejbal zvýšil?
Iniciativy podporující ženský hokejbal teprve začínají. Máme stabilních pět až šest týmů, které soutěží na mezinárodní úrovni. Místo, abychom se zaměřovali na seniorskou úroveň, tak se zaměřujeme spíše na to, co se děje i tady v Liberci, a to jsou mládežnické kategorie. My velmi silně uvažujeme o zavedení další juniorské kategorie dívek na mistrovství světa, kam bychom rádi přitáhli ty dívky, které začínají s hokejbalem teď a jsou třeba ve věku 12 až 14 let a dali jim možnost se navzájem porovnávat na mezinárodní scéně. Ta generace například v Kanadě a ve Spojených státech je velmi silná a může přitáhnout celou řadu dalších dívek k hokejbalu. Dívky pak nebudou muset čekat mnoho let, než by si mohly užít zážitek mezinárodní akce. Zaměření na mládež a to, aby země se zavedenou hokejbalovou strukturou dokázaly přivést na šampionáty jak juniorské tak ženské týmy, je pro nás prioritou číslo jedna.

Velkým tématem kongresu, který se uskutečnil tady v Liberci, byly rozvojové programy. Mohl byste přiblížit, čeho se týkaly?
Co se týká rozvojových programů, máme díky našemu silnému sponzorovi například vybavení. Kromě materiální pomoci poskytujeme též mentoring novým zemím. Je důležité, zda jde o země, které začínají z nuly, kde dokážeme pomoci například s programy ve školách pro mládež, dokážeme dodat vybavení, certifikace, dokážeme dodat naše zkušenosti, co se týká trenérů nebo rozhodčích. U vyspělejších hokejových zemí je to spíš o tom hokejbal přiblížit a nabídnout jako doplněk. Když třeba přijeli do Liberce Maďaři, pak trenéři z ISBHF, George Gortsos a Elio Pascuzzo, jim tu udělali vzorovou tréninkovou jednotku a je to něco, jak zaujmout ty, kteří k hokejbalu teprve přičichají. Myslím, že to tady velmi dobře zafungovalo.

Jak probíhal kongres? Jaké hlavní otázky řešil a kolik se ho účastnilo členských federací?
Kongresu se účastnily všechny země, které měly své týmy tady v Liberci. Pak jsme měli on-line připojených 15 až 20 dalších členů, takže zastoupení tam bylo poměrně výrazné. Vše, co bylo na kongresu diskutováno, se týkalo zejména budoucnosti našeho sportu a jak s hokejbalem naložit jak krátkodobě, tak dlouhodobě. Jak jsem zmiňoval, nejdůležitější je mít ty správné lidi ve správných pozicích, aby náš sport mohl růst celosvětově a abychom dosáhli rozvoje v evropských zemích. To je naprosto klíčovou záležitostí, kterou ISBHF řeší. Věřím, že plody uvidíme ve velmi brzkých letech tak, jako jsme je začali vídat už tady.

Mistrovství světa juniorů a juniorek se zatím koná téměř výhradně v hokejbalově vyspělých zemích. Nepřemýšleli jste o tom, že byste někdy v brzké době umístili mistrovství světa dospělých či juniorských kategorií do nějaké země, která ještě není hokejbalovou velmocí?
Možná vás trochu opravím, v roce 2016 se konalo mistrovství světa juniorů v Sheffieldu v Anglii, což byl takový pilot. Samozřejmě, pořádat mistrovství světa v nějaké nové zemi, je poněkud náročnější záležitostí. Pokud ta země ještě nemá takovou finanční a organizační stabilitu, je to pro ni komplikované takovou akci uspořádat. Kromě těch tradičních hokejbalových zemí mají největší zájem o uspořádání podobné akce Velká Británie a Finsko a myslím si, že jeden z turnajů ISBHF se bude hrát v nové zemi, kam počítám i Británii. Myslím, že se na to mohou fanoušci těšit a když se bavíme s hráči, kteří se těchto šampionátů účastní, pokaždé, když je zmíněná nová země, tak se do ní velice těší.

Dělali jsme rozhovor se současným prezidentem ISBHF Elio Pascuzzem, který říkal, že nejvyspělejší hokejbalové země by měly být lídry a pomáhat dalším zemím, které se v hokejbale teprve rozvíjejí. Jak by ta pomoc měla vypadat?
Hokejbalově silné země mají jednoznačně největší expertízu co se týče sportovního a organizačního zajištění. A tyto zkušenosti, které se týkají rozvoje sportu, ať je to rozvoj struktury národních svazů, by měly předávat ostatním. Tohle bychom chtěli novým zemím nabídnout. Kromě jiného je to ale také finanční podpora, nejen přímá. Investice do rozvojových programů těchto zemí, může pomoci k tomu, že se pak budou tyto země účastnit nejen na mistrovství světa, ale budou jezdit i na nejrůznější mezinárodní regionální turnaje, přátelské zápasy a podobně. A to nabídne úplně nový rozměr i pro ty velmi vyspělé země. Ty o to, myslím, velmi stojí.