Při vzpomínce na vítězný gól mě stále mrazí, hodnotí MS trenér zlaté třiadvacítky Jiří Mašík

Převládají pocity velkého štěstí a úlevy

Trenér mistrů světa do 23 let. Jak to zní?

Je to nádherný. Pocit velkého štěstí a i úlevy. Čtyři finále jsem už na MS trénoval jako hlavní trenér (třikrát U20 + jednou "A" tým ) a bylo to vždy 2. místo. Jsem rád, že jsem to i díky tomuhle týmu prolomil.

V utkání se Slovenskem padlo velmi málo branek. Očekávali jste spíše defenzivní finále, nebo pro Vás bylo minimum gólů překvapení?

Přiznám se, že trochu překvapení. Oba týmy vyznávají ofenzivní hokejbal a dávaly hodně branek. Ale velkou zásluhu na tom skóre mají oba brankáři, chytali výborně. Hlavně náš Pája nás držel, při přesilovkách soupeře a v některých velkých šancích. A taky už nám trochu docházely síly. Přeci jen šestý zápas za pět dní je hodně. Navíc hrajete MS, takže všechno jsou těžké zápasy, které musíte hrát na 100 %. Už tam od nás nebyla ta energie ze zápasu s USA a hlavně s Kanadou. A samozřejmě pak i hlava pracuje jinak. Na druhou stranu je pozitivní jak to kluci odbojovali, skákali do střel a hráli obětavě.

Co Vám běželo hlavou po rozhodujícím gólu Nicolase Langra?

Ono to nebylo pořádně ze střídačky vidět, ale za půl sekundy už přišel obrovský výbuch radosti a vlna těl na hřiště (smích). Najednou jsem stál na hřišti a Niki se proti nám hnal v té euforii. To jsou nezapomenutelné zážitky. Stále z toho mám mrazení. On si ten gól zasloužil, za to jak na sobě stále pracuje. I ten gól v přesilovce není náhodný, po tréninkách i před zápasem si tam nechává nahrávat několik míčků a zkouší z toho místa střelbu. To jsou věci, které klukům stále říkám, rozhodují detaily a co pro to uděláte navíc.

Důležité taky bylo, že všichni přijali svou roli v týmu

Stačily proběhnout oslavy nebo ještě bude něco v plánu?

Ano proběhly (smích). Před zápasem jsme to vůbec neřešili, ale brácha na tajňačku zamluvil bar v centru, ani já jsem o tom nevěděl. Obrovské oslavy proběhly už na hřišti a pak v kabině. Odcházeli jsme z Home Credit Areny až dvě hodiny po zápase. Byl nám poděkovat v kabině za svaz Milan Maršner a dostal taky sprchu šampaňským. A pak jely už naše rituály a písničky. Bylo to velký a úměrný titulu Mistrů světa.

V srpnu jedeme s "A" reprezentací na Páňa cup do Kladna, určitě se tam několik jmen z tohoto výběru objeví, tak se nabízí možnost se tam potkat a ještě zavzpomínat.

Tenhle tým odvedl za posledních 14 dní obrovské penzum práce. Už na soustředění v Pardubicích a pak hlavně v Turnově a Liberci. Věděli jsme, že má velká jména a sílu, ale nebylo jednoduché některé kluky přesvědčit, že vyhrajeme týmovým výkonem. V hlavě ano, ale na hřišti jsou zvyklí z klubů to hodně tahat a brát na sebe.. Chvilku nám to trvalo, než jsme to vyladili, přiznávám, že to nebylo úplně jednoduché. Ale pak najednou začali kluci fungovat jako jeden tým. Hodně nám pomohli Stupíno (Martin Stupka), Kuba Laurinc a Vanišák (Jiří Vaniš) – kapitán a asistenti. Komunikovali jsme s nimi často a řešili plno věcí. Jsou to rozumní a vyspělí kluci.

Celý tým si v Turnově stanovil cíl i hodnoty, kterými k němu dojdeme. A splnili je do posledního bodu. Nás zajímá právě i ta cesta k vrcholu. Dle ohlasů jsme hráli i pěkný moderní hokejbal, což je přidaná hodnota titulu. Samozřejmě je to návaznost na hru "A" týmu reprezentace, protože několik kluků si o nominaci svými výkony řeklo. Třeba když jsme přišli do kabiny před utkáním s Kanadou, tak bylo jasné, že vyhrajeme. Ta síla z týmu úplně sálala a výsledek 7:2 pro mě není až tak překvapivý. Měl jsem husí kůži, jaká tam byla energie. 4:0 po první třetině to jen potvrzuje.

Všichni přijali svoji roli v týmu. Třeba Kuba Kovárník toho moc nenahrál, ale za celé MS jsem ho neviděl zamračeného. Neustále kluky povzbuzoval a ještě pomáhal kustodům. Brankář chytá jen jeden, ale oni se všichni tři podporovali a nebyla tam žádná zášť. A kluci plnili taktické pokyny a fungovali opravdu parádně. I proto vše do sebe zapadlo a vyvrcholilo ziskem titulu. A za to jsem jim po MS poděkoval. Za tu cestu, výkony a týmovost.

Chtěl bych zmínit i realizační tým. Jarda (Procházka) je stejný hokejbalový „magor“ jako já. Má od mládí o těchto klucích přehled a byla radost s ním spolupracovat. Brácha Ráďa má manažera v krvi, myslí hodně dopředu a tak máme vždy co potřebujeme. Evžen má zlaté ruce a už několikrát dal do kupy hráče, který by jel normálně domů nebo nehrál. Navíc jeho nesmrtelné hlášky vždy rozesmějí kabinu. Valísek je skromný pracovitý kluk, co se stará nejen o masáže, ale pomáhá hodně i Turčimu. A Turči je kapitola sama pro sebe. Kluk co by snesl hráčům modré z nebe a navíc má neustále pozitivní náladu. Stmeluje kabinu a rozdává radost. Navíc já musím mít vše top a někdy si prosadím svoji představu. A oni si vezmou dovolenou a jedou „blbnout“ na týden do Liberce. Za to jim patří můj velký dík.

Kousek zlaté medaile patří také divákům

Jak proběhl celý turnaj z Vašeho pohledu? Změnil byste něco? Je naopak něco, co oceňujete na libereckém mistrovství?

Bylo to rychlé a náročné. Měli jsme program rozvrhnutý na hodiny a hodně našlapaný. Ale bylo to moc hezké mistrovství, v krásném prostředí a před domácími diváky.

Asi bych nehrál dva zápasy za den. To bylo dost na krev, jak se říká a měl jsem obavu ze zranění. A také je pro nás lepší hrát na plastu, ale přijmuli jsme beton ve Svijanské aréně jako fakt.

Oceňuji jak o nás bylo postaráno. Hotel i jídlo přímo u haly, ušetřili jsme spousty času cestováním. Měli jsme super prostornou kabinu, kterou jsme si vyzdobili dle našich představ. A zápasy v Home Credit Areně byly nádherné. A díky našim divákům byla celý turnaj skvělá atmosféra. I jim bych chtěl poděkovat. Podporovali nás celé Mistrovství světa a kousek té zlaté medaile patří i jim.