Menu
Byl jsem až překvapen, jak dospělí můžou šestnáctiletí kluci být
Z Liberce odjíždíte jako trenér čerstvých mistrů světa do 16 let. Jak se cítíte?
Cítím se fantasticky. Mám z toho dobrý pocit a to ne jenom z té zlaté medaile, ale také z toho, jak k ní tým dokráčel. Už na posledním kempu v České Třebové jsme si řekli, jak chceme, aby ten tým fungoval… První dva tréninky v Liberci to nebylo ono. Něco jsme si řekli v šatně a ve středu ráno přišel úplně jiný tým. Ta síla byla všude, ještě jsme porazili na úvod Kanadu a to nám moc pomohlo. To byla chvíle, kdy jsem věřil, že to může vyjít. V kabině nikdo o titulu nemluvil, ale bylo cítit, jak ho kluci chtějí a musím říci, že jsem byl až překvapen, jak můžou být dospělí šestnáctiletí kluci… Klobouk dolů před nimi.
Ve finálovém souboji jste zdolali jeden z výběrů Kanady, na turnaji jste potkali dokonce tři zámořské výběry. Která taktika platila na tyto soupeře?
Pro všechny to byl zážitek se utkat s Kanadou a USA. S těmi nehrajete každý den. Platila na ně aktivní hra, jako na každého. Chtěli jsme hrát blízko u sebe, krátké nahrávky, být hodně na míčku a zodpovědně pracovat dozadu s pěti hráči. Na turnaji jsme všechny soupeře přestříleli a to asi svědčí o tom, že jsme se stanovené taktiky snažili držet. Když jsme začali hrát každý sám za sebe, viz semifinále, rázem jsme měli problémy. Proto jsme od začátku chtěli, aby kluci tvořili tým a každý přijal roli v tom týmu. Na výsledku je vidět, že hráči mysleli víc na to, co měli na prsou, než na zádech.
Jaké byly Vaše bezprostřední pocity po závěrečném hvizdu finále?
Obrovská úleva a radost, i když někdo říká, že nebyly vidět emoce (smích). Radost, že se nám sen splnil a že Ti kluci si dokázali, že i velké soupeře jde přehrát. Vidět radující se kluky, to jsou nepopsatelné pocity štěstí, které bych přál každému trenérovi.
Česká republika měla na turnaji hned dvě mužstva do 16 let, jak vůbec vypadala příprava těchto výběrů a kdy se rozhodlo o tom, že pojedete do Liberce se dvěma týmy?
Kempy nám prošlo 125 hráčů. Dohromady ty kempy byly 3 a poslední se odehrál začátkem června v České Třebové, kde bylo 50 hráčů. Zde jsme rozdělili hráče do dvou týmů. Měli jsme signály už dopředu, že budou utvořeny dva týmy a podle toho jsme s hráči pracovali.
Spolu s druhým výběrem jsme tvořili velký tým a přáli úspěch jeden druhému
Jak vysoko řadíte ve svém hokejbalovém životě tento titul?
Hodně vysoko, přeci jenom je to titul mistra světa. Ten tým ale nebyl jenom o mně. Velkou poklonu zaslouží Michal Koza. Byl to on, kdo připravil každý kemp, zařídil možné i nemožné (smích). Skvělý parťák na střídačku Kuba Třináctý měl na starosti brankáře, rozcvičky a mnoho dalších věcí. Adam Kovařík nám dělal statistiky, analýzy soupeřů, ale i naší hry, což bylo moc důležité. Nesmím zapomenout ani na ,,Bílý tým“. Michal Edl a Honza Falař, s nimi také Tomáš Kroupa nám pomáhali, jak mohli. Tvořili jsme společně velký tým a přáli úspěch jeden druhému. I druhý český tým prokázal vzrůstající kvalitu na turnaji a rozhodně se nemají za co stydět.
Proběhl turnaj dle Vašich představ? Co byste třeba změnil na příštím mistrovství? Byl Liberec dobrým místem pro šampionát?
Liberec byl výborným místem, vše bylo na jedné hromadě - stadion, ubytování i stravování. Kluci měli zajištěnou rehabilitaci. Hráli jsme v nádherné Home Credit Areně, což se moc hokejbalistům nepoštěstí a nám se tam podařil vyhrát ještě titul. Ještě bych chtěl poděkovat klubovým trenérům za přípravu hráčů. A neměli bychom zapomenout ani na rodiče, těm patří díky za podporu jak na místě, tak i během sezony. Organizátorům děkujeme za celé MS, na které Červený tým určitě do smrti nezapomene.
