Náš mladý tým všem ukázal, že na to máme, shodují se bronzové medailistky Hasíková s Mikulovou

Jsme nadšené, byly to fakt nervy.

Holky, máte bronzové medaile, jak se cítíte?

Adriana Hasíková: Jsme nadšené, byly to fakt nervy. Bylo to dlouhé a náročné, a to jak fyzicky, tak psychicky.

Tereza Mikulová: Bylo to ale hlavně zasloužené. Ta týmová práce tam byla úplně od začátku kempů, měly jsme skvělou partu, která hrála dohromady a nebyly tam žádné individuality, jako to je u jiných soupeřek.

Když se na chvilku vrátíme k té nepříjemné prohře v semifinále, jak jste po skončení zápasu pracovaly psychicky? Měly jste nějaké sezení s trenéry?

AH: Snažili jsme se hlavně stmelit. Byly jsme si společně sednout, snažily jsme se navzájem povzbudit a namotivovat se do dalšího zápasu. Po tom utkání tam byly velké negativní emoce, bylo to těžké, ale tak nějak jsme se z toho přes noc vyspaly.

TM: Šlo o to, abychom na to přes noc zapomněly, stmelily se a hodily to za hlavu. Přišel další den a my musely bojovat dál.

V zápase o bronz padlo málo branek. Čekaly jste takhle nízký počet gólů?

AH: Já jsem to upřímně nečekala. Američanky byly dobře připravené, výborně hrály jedna na jednu. Zejména v jejich obranném pásmu.

TM: Měly jsme hodně šancí, které jsme mohly proměnit a nemusely jsme jít až do nájezdů. Ale asi jsme to chtěly udělat dramatické pro diváky (smích).

Co Vám proti nim dělalo největší problémy?

TM: Asi jejich velká gólmanka.

AH: Určitě. Jednak ona a také to, jak si nás právě držely. Bylo těžké si kolem nich udělat prostor, jít na bránu a vystřelit.

Na co jste myslely před těmi nájezdy?

AH: Já měla nervy a zase jenom nervy (smích). Já jsem se na to nemohla pomalu dívat a přivírala jsem oči.

TM: Já měla pro jistotu oči přikryté rukou, takže jsem se na to ani nedívala.

AH: Musela jsem držet holky okolo sebe pevně za dresy a jen se modlila ke všem svatým a doufala.

Jaké byly bezprostřední pocity hned po posledním zákroku Viktorie Hořínkové?

AH: Úžasné. Bylo tam všechno, radost, nadšení…

TM: Na tom všem je hlavně skvělé to, že jsme to dokázaly s tak mladým týmem. Podle mě tady máme jeden z nejmladších výběrů a dokázaly jsme si, že i přes to, že jsme mladší, tak ty starší holky nás vzaly do týmu, do té party a že umíme pracovat jako tým.

Když se ohlédnete celkově za celým turnajem, jak ho hodnotíte?

AH: Určitě kladně. Sice to nedopadlo tak, jak jsme chtěly, mohlo to dopadnout líp. Ale za mě je super, že jsme se umístily na bedně, odvážíme si medaile, což je s takhle mladým týmem fakt paráda.

TM: Bylo to hodně náročné. Zejména ten start, kdy jsme hned v pondělí měly USA i Kanadu. Také zvyknout si na ten povrch nebylo úplně jednoduché. Ale mezitím jsme se sehrály, hned ten první zápas nám pomohl k tomu se odrazit k dobrým výkonům.

AH: Únava ale začala být hned znát. Máme bolavé nohy, ruce, všechno… (smích)

A co oslavy?

AH: Ty už jsou v plném proudu…

TM: Už slavíme, rozjelo se to už v kabině a budeme dál pokračovat… (smích)