Snažím se být optimistický a dělat vše pro to, aby můj stav byl každým dnem lepší, říká Marek Hroch

Každou vteřinu, co jsem na hřišti v Liberci strávil, jsem si plnil svůj sen

Marku, na Mistrovství světa v Liberci jste vedl reprezentaci do 20 let jako kapitán, ale v úvodním zápase jste se zranil. Najdete přesto nějaké pozitivní vzpomínky na Vaše první mistrovství?

Jednoznačně. Mistrovství světa bylo pro mě ohromným snem, ale bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Zranění ke sportu zkrátka patří a občas se stane, že přijdou i v těch nejhorších chvílích. Ohromně mě mrzí, že mi šampionát skončil takto brzy, ale musím říct, že vše, co jsem prožíval do té doby, bylo nesmírně krásné. Opravdu každou tu vteřinu, co jsem na hřišti v Liberci strávil, jsem si plnil svůj sen a neskutečně si vážím každého střídání, které jsem stihl, i když jich nebylo úplně mnoho.

Na hřiště už jste pak nemohl nastoupit, ale tým jste podporoval na střídačce. Jak se ohlížíte za atmosférou na domácím šampionátu?

Atmosféru a organizaci domácího mistrovství už chválila v různých rozhovorech spousta lidí přede mnou. Bylo to opravdu povedené, bezpochyby doposud největší hokejbalová akce, které jsem mohl být součástí. Doufám, že tento šampionát stanoví laťku pro obdobné hokejbalové akce a úroveň našeho sportu se tak bude nadále posouvat.

Tým byl blízko finále, nakonec bojoval o třetí místo a získali jste bronzové medaile. Splnila se vaše očekávání, že jste si přivezli cenný kov, nebo jste měli vyšší cíle?

Nesplnila, chtěli jsme hrát finále. Byli jsme k tomu i strašně blízko, bohužel jsme ale nezvládli uhlídat dvoubrankové vedení a v semifinále prohráli. Všechny nás ta prohra ohromně bolela, bylo těžké sbírat síly na zápas o bronz. A ano, sice jsme vyhráli poslední zápas turnaje, což je vždy pozitivní, ale bylo cítit z týmu, že se s bronzem úplně neuspokojil. Měli jsme na víc.

Rozhodně nechci nic uspěchat, chci se vrátit v té nejlepší kondici

S týmem jste se na tuto vrcholnou akci připravovali dlouho, mistrovství se konalo po pěti letech. Kde byly silné stránky mužstva?

Největší sílu jsem osobně shledával ve vyrovnanosti týmu. Jasně, měli jsme výborné individuality, ale zároveň jsem cítil, že i naše třetí lajna by mohla hrát první a naopak. Málokdy se to takto povede, že je dvacet vyrovnaných borců v poli a tři v brankovišti. O to víc pak bolelo to prohrané semifinále, protože ten tým kvalitu měl a svou hrou si finále zasloužil.

Po šampionátu Vás čekala operace ramene, kterou už jste absolvoval. Probíhá rekonvalescence podle plánu?

Já věřím, že ano. Před pár dny mi vyndali stehy, ale stále nosím ortézu a nesmím moc s ramenem hýbat. Je to pro mě úplně něco nového, nikdy jsem takto zraněný nebyl a upřímně je zajímavé sám sebe pozorovat, jak se s tím vypořádávám. Snažím se být optimistický a dělat vše pro to, aby můj stav byl každým dnem lepší.

Nyní už začínají přípravy na další sezónu. Jak se budete moci do ní zapojit a vrátit na hřiště?

Je jasné, že do letní přípravy se s týmem nezapojím. Už teď vím, že budu pár měsíců bez hokejbalu. Kdy a jak se budu moci zapojit, to zatím přesně nedokážu odpovědět, a ani se nesnažím myslet tak daleko. Beru to den po dni, zatím nosím ortézu, pak mne čeká mraky práce s rehabilitací… Rozhodně nechci nic uspěchat. Chci se vrátit v té nejlepší kondici, a to bude vyžadovat trpělivost.

Reprezentace U20 získala na Mistrovství světa v Liberci bronzové medaile. Autor fotky: Markéta Křížová.