I když jsme každý byl z jiného klubu, tak to prostě šlapalo, vzpomínají Jiří Vaniš a Jaroslav Procházka

Zážitek obrovský, vycestovali jsme za moře a získali medaili

Kluci, v kategorii U18 jste zatím poslední stříbrní medailisté. Druhé místo se vám podařilo s reprezentací vybojovat na Mistrovství světa v St. John’s v roce 2018. Jaký to byl zážitek?

Jirka: Zážitek z tohoto mistrovství asi budu mít do konce života. Byla to moje první velká mezinárodní akce a ještě k tomu v Kanadě. Navíc, jak říkáš, podařilo se nám získat medaili, tak o to ten zážitek je větší.

Jarda: Zážitek obrovský, vycestovali jsme za moře a získali medaili. Nesmírně jsme si to užili, na atmosféru v týmu budu vzpomínat celý život, protože byla parádní.

Dostali jste se až do finále, kde jste prohráli s Kanadou 1:3. Co si z rozhodujícího zápasu nejvíce vybavujete?

Jirka: Upřímně si tento zápas už téměř vůbec nepamatuji, pamatuji si jen výbornou kulisu a poslední hvizd.

Jarda: Já si pamatuju ten svůj gól (smích) a ještě úvodní buly, protože už tam jsem slyšel pár peprných slovíček od Kanaďanů.

Jardo, jediný gól jste ve finále vsítil Vy, když jste v první třetině srovnával na 1:1. Asistoval na něj také Jirka Vaniš. Jak vás tato důležitá branka v tu chvíli nabudila?

Jarda: Určitě to v nás budilo dojem, že se s nimi dá hrát i v tom finále. Kanadský brankář nebyl úplně nejjistější a mohli jsme věřit, že pár gólů dáme, bohužel Kanada byla jinak bezchybná a my se k šancím moc nedostávali.

Oba jste se na světovém šampionátu umístili v první desítce kanadského bodování. Zvykli jste si rychle na neznámé prostředí?

Jirka: Za mě musím říct, že jsem si na leštěný beton, co byl v Kanadě, zvykl rychleji, než jsem čekal. Asi to bylo i tím, že jsme na tom měli nějaké kempy před mistrovstvím a zkrátka si to sedlo tak, jak mělo no.

Jarda: Jak říká Jirka, sedlo si to tak, jak mělo. Musím ale říct, že hrát v jednom útoku s Jirkou a Filipem Faltusem bylo neskutečné. Jako bychom se na tom MS doplňovali, i když jsme každý z jiného klubu, tak to prostě šlapalo.

Vicemistři světa U18 z roku 2018. Zleva Martin Rakovský, Jaroslav Procházka, Jiří Vaniš a Vít Kamenář. Zdroj fotky: osobní archiv Jiřího Vaniše.

Čekali jsme na to dost dlouho a teď se to doufejme vše podaří

Kvůli koronavirové pandemii jste přišli o mistrovství světa do 20 let. Mrzelo vás, že jste se dlouho připravovali a nakonec jste se této vrcholové akce stejně nemohli zúčastnit?

Jirko: Mrzelo, strašně moc, ještě když v průběhu toho roku byly nějaké náznaky, že by to teda mohlo být, ale nakonec nebylo. Ten rok jsme ten tým měli snad vůbec nejsilnější a pomýšleli jsme na tu nejvyšší metu.

Jarda: Nejhorší na tom celém byla ta nejistota, člověk se těšil a doufal, ale bohužel pak byl zklamaný.

Jirko, Vy jste v té době zrovna sbíral zkušenosti ve Švýcarsku, kde se mělo mistrovství světa konat. Těšil jste se více, že se mělo uspořádat v zemi, kde jste bydlel?

Jirka: Těšil jsem se moc, bavili jsme se tam o tom s kamarády Švýcary a ti říkali, že by tam jeli, byla by zábava a další věci. Stejně tak rodina, přece jen je Švýcarsko dostupná lokalita a bylo by fajn mít při zápasech na tribuně celou rodinu.

Nyní ale bojujete o nominaci na domácí mistrovství, kde se poprvé představí také kategorie do 23 let. Jakou máte radost z této náhrady?

Jirka: Je to super, myslím, že si všichni z této kategorie (zejména ročníky 2000 až 2002) zasloužíme zahrát mistrovství světa v té nejvyšší juniorské kategorii. Čekali jsme na to dost dlouho a teď se to doufejme vše podaří.

Jarda: Jsem nesmírně rád, že tento ročník dostane šanci se poprat o medaile, protože věřím v úspěch, který jsme zatím neměli šanci naplnit.

Se spoustou hráčů, kteří jsou také v širším kádru reprezentačních týmů, se potkáváte na hřišti. Sledujete i ostatní kategorie a jaká podle vás může být na mistrovství nejsilnější?

Jirka: Upřímně ostatní kategorie moc nesleduji, samozřejmě znám kluky z U20, U18 a i U16, kteří působí v Hostivaři, ale jinak ten přehled opravdu nemám. Budu všem fandit a myslím, že by bylo opravdu parádní, kdyby se každé kategorii podařila získat medaile. Nejsilnější si myslím, že je náš výběr U23.

Jarda: Abych se přiznal, ostatní kategorie moc nesleduju, jedinou kategorií, kde znám více hráčů, je kategorie U20. Budu určitě fandit každému našemu výběru, ale myslím, že ten nejsilnější jsme my U23.

Bude se Jiří Vaniš na začátku letošního července radovat z dalšího cenného světového kovu? Tentokrát by měl bojovat v dresu národního týmu hráčů do 23 let! Zdroj fotky: osobní archiv Jiřího Vaniše.